Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Míľnik svetového grind coru „World Downfall“ vyšiel v roku 1989 a skupina, ktorá v kalifornskom Los Angeles existovala v rokoch 1987-88, ho v roku 1989 „posmrtne“ nahrala a zmixovala za osem hodín v práve sa rozbiehajúcom floridskom Morrisounde, kde bubeník Pete Sandoval nahrával „Altars Od Madness“ od svojho nového pôsobiska MORBID ANGEL. Gitarista a spevák Oscar Garcia (tiež člen inej známej vtedajšej grindovej formácie NAUSEA) dovtedy zabudol polovicu riffov, na zázname je teda len gitara Jesseho Pintada. Basák Garvey bol práve vo väzení, hrubé struny ako záskok obslúžil David Vincent. Reč je pochopiteľne o TERRORIZER. Tento album existuje hlavne vďaka neodbytnosti Shanea Emburyho z NAPALM DEATH, ktorý o potrebe jeho vzniku a vydania presvedčil šéfa Earache Records, a toľko k prehistórii hádam aj stačí.
K návratu, v ktorí mnohí dúfali a skoro nikto sa v neho neodvažoval veriť, došlo v auguste 2006 prostredníctvom albumu „Darker Days Ahead“. Jeho prijatie bolo zľahka nejednoznačné, pre mnohých to bol priveľký odklon od debutu. Nuž, od vzniku kultových skladieb (coververzie „After World Obliteration“, „Corporation Pull-In“, „Fear Of Napalm“ alebo „Death Shall Rise“ patria do výbavy nejednej grindcoreovej bandy, a to nie len ako koncertný prídavok) ubehlo skoro dvadsať rokov, polovica zostavy bola iná - Tony Norman basgitara, Anthony Rezhawk vokály, a TERRORIZER sa cestou recyklovania starých riffov proste nevydali. U mňa ten album boduje aj vďaka tomuto.
Jesse Pintado zomrel päť dní potom, čo druhý album oficiálne vyšiel. Pre TERRORIZER to mohla byť záverečná rana osudu. Nahradiť hlavného skladateľa býva najväčší možný problém. Ale náhrada sa našla v RESISTANT CULTURE, domovskej bande Anthonyho Rezhawka. (Tretí, zatiaľ posledný album „All One Struggle“ tejto „tribal-grindcoreovej“ úderky subjektívne považujem za jednu z najlepších vecí v žánri za posledné roky.) Gitaristka Katina Culture má svoje party na aktuálnom treťom albume „Hordes Of Zombies“ z februára tohto roku.
Nahrávka, ktorá pozostáva zo 14 (s bonusom 15) skladieb na 40 minútach, opäť nie je návratom k debutu, a ak od TERRORIZER niekto stále chce toto, tak nech na túto legendu radšej rezignuje. Pretože je to skrátka TERRORIZER z tohto tisícročia, a to rozhodne neznamená, že táto skupina hrá nejaké „s duchom doby idúce“ extrémne záležitosti, nič takého, ani hudobne, a už vôbec nie zvukovo. Pochmúrna nasypaná surovosť spájajúca grind core a klasický americký death metal prvej polovice 90. rokov, kde pomer jedného i druhého každý vycíti podľa svojich vnútorných nastavení, o tom je súčasný TERRORIZER, iné prímesi tam nie sú. Väčšinou rýchlo a veľmi rýchlo, s gitarami harmonicky vystavanými nezriedka skoro ako podľa klasického floridského štýlu – niektoré momenty pripomenú napríklad MASSACRE z čias „From Beyond“, a to aj vďaka hlbokému Anthonyho vokálu, ktorý na rozdiel od domovských, pri porovnaní predsa len grindovo divokejších RESISTANT CULTURE frázuje skôr deathmetalovo.
Sandovalov chrbát je aspoň podľa tejto nahrávky zase v poriadku, Pete sa prezentuje ako plne funkčný „kobercový bombardér“, ktorý stále môže vyučovať kopu služobne mladších grindcoreových i deathmetalových bubeníkov, a – to je v súčasnosti veľká vec – jeho bicie znejú ako bicie, zvlášť v kopákoch, kde počuť silu jeho úderu a nie nejaký zmutovaný šijací stroj. Tu je ten moment, kedy TERRORIZER ctia svoj starý štýl, a tým ďalším je zdrvujúca priamočiarosť, údernosť a výbušnosť, ktorá je však tentokrát predsa len v o niečo „ukočírovanejšej“ forme než v roku 1989. Zvlášť z tohto pohľadu mi právom neopomenutí RESISTANT CULTURE rozhodne pripadajú ortodoxnejšie grindoví.
Niekoľko vhodne použitých melodických gitarových pasáží a sól zase vnáša viaceré oživenia do celkovo veľmi jednoliateho materiálu, ktorý u niektorých poslucháčov môže vzbudiť aj dojem monotónnosti či toho, že absentuje moment prekvapenia. Podľa mňa si však TERRORIZER ten moment odbili na „World Downfall“ a teraz skrátka „len“ hrajú to, čo ich baví. Presne pre toto si cením všetky ich nahrávky. Aby som nezabudol, na base je tu zase David Vincent. Hrá to, čo treba, možno aj preto porovnanie súčasnej hudobnej tváre tohto jeho „bočáku“ a „domácej pôdy“ vidím takto: TERRORIZER : MORBID ANGEL 1-0.
Absolútne netuším, či sú v pláne nejaké živé vystúpenia, neviem ani, či nejaké boli po roku 1988. Myspace skupiny o prípadnom turné nič nepíše. Pritom koncertná šnúra, najlepšie aj európska, by pre grindcoreovú i deathmetalovú verejnosť mohla byť udalosťou prinajmenšom dekády. Iste by ani tí, ktorí novú tvár TERRORIZER až tak dobre netrávia, nezahodili možnosť zažiť naživo skladby z „grindcoreového Reign In Blood“ (= „World Downfall“), ktoré by v sete absentovať nemohli. A ak by s nimi prišli ešte aj RESISTANT CULTURE...no nič, ledaže by sa niekto o niečo také modlil na plný úväzok.
1. Intro
2. Hordes Of Zombies
3. Ignorance And Apathy
4. Subterfuge
5. Evolving Era
6. Radiation Syndrome
7. Flesh To Dust
8. Generation Chaos
9. Broken Mirrors
10. Prospect Of Oblivion
11. Malevolent Ghosts
12. Forward To Annihilation
13. State Of Mind
14. A Dying Breed
15. Wretched (bonus)
Diskografie
Caustic Attack (2018) Hordes Of Zombies (2012) Darker Days Ahead (2006) World Downfall (1989) Terrorizer/Nausea split (1988) Nightmares (Demo) (1987) Demo ’87 (1987)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2012 Vydavatel: Season Of Mist Stopáž: 40:48
Sandovalov chrbát bol určite v poriadku, tento album totiž nabúchal ešte v roku 2009. V každom prípade zdieľam nadšenie môjho košického kolegu, takýto luxusný prasopal som po nie veľmi presvedčivom záreze "Darker Days Ahead" v žiadnom prípade nečakal. Bez nostalgie a úcty ku grindovej klasike smelo hlásim - Hordy zombíkov sú jednou z najlepších extrémnych nahrávok tohto roka!
21. března 2012
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
afro
7 / 10
Je to jízda, i když trošku moc jednolitá... ale i tak fajn... bych z tohu udělal EP...
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.
Žádné johoho a rum. Vodní živel, to je tma, zima, utrpení. A tahle francouzská úderka nemrtvých námořníků to dobře ví. Proto drhne agresivní melancholický meloblack, který rázně komanduje kapitánka Adsagsona a její průrazný ječák. Valí to tvrdě jak vlny!
Druhý díl trilogie těchto Švédů je ukázkou silného prog metalu bez kompromisů. Jede se většinou s pořádnou razancí a v tempu, ale nechybí ani odlehčené pasáže. A jelikož provedení je bez chyby, včetně parádního vokálu, výsledek více než příjemný.
Klasický, ryzí a slušně nabroušený heavy/thrash metal jako z dob dávno minulých. Od Portugalců IN CHAOS se nedočkáme inovací, ale ani kompromisů. Velmi dobré retro album a vůbec nevadí, že pánové mají moc rádi METALLICU.
Návrat do starých časů švédského melodického death metalu mi v podání SARCASM připomněl okouzlení, které jsem svého času prožíval u desek SACRILEGE. Ale inspirací je zde více. Pohlazení na duši pro pamětníka deathmetalových devadesátek.
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali i CARCASS. Vydařená deska.